Letos se vypravil potřetí. Původní myšlenka byla „zorganizovat něco jen tak, pro radost“. Pro pobavení přátel a všech, které akce zaujme, pro úsměv kolemjdoucích. Neziskově a nízkonákladově, bez hlavičky organizace, bez ambic vyrovnat se „pravým“ vesnickým masopustním veselicím. Je něco takového vůbec možné?
Výsledek předčil očekávání. V plánu bylo „jednou a dost“, sešli jsme se znovu. Dobrotami přispěli, kromě účastníků, další dobrovolníci. Průvod byl opětovně také přivítán na zámeckém nádvoří, tentokrát paní Jarolímkovou, která si připravila veselý kostým šaška a pohostila nás výbornými koblihami. Útočiště pro zahřátí jsme opět našli na faře, u pana faráře Jana Dlouhého.
Oficiální organizace a podpory se ujala Oáza. Myšlenka však zůstává stejná. Dávno není „moje“. Našli se totiž tvořiví lidé (dokonce celé rodiny), kterým stálo za to vymýšlet převlek a pak se vydat společně do zimních ulic Mníšku. Sejdeme se příště zas? Zaznívají návrhy na více stanovišť u některých rodin na zahradě, nápady na větší „ozvučení“ průvodu… přání pokračovat tedy je. Jak říkal můj starý moudrý profesor: Když nám Pán Bůh zdraví dá (a já dodávám: „a k tomu chuť si hrát“ ), sejdeme se napřesrok zas.
Účastníkům a pomocníkům tímto ze srdce děkuji.
MgA Lucie Krupičková
V neděli 3. února 2013 jsme se již potřetí sešli před vchodem Domova pro seniory. Rytíř, Bílá paní, čert, čarodějnice, lyžařky, Pipi Dlouhá punčocha, strašidlo, strašák do zelí a další krásné maškary vyrazily za doprovodu bubnu, pozounu a jiných hudebních a chrastivých nástrojů na cestu k zámku. Masopustní odpoledne se podle všech zúčastněných vydařilo, všem se líbilo, všichni se vydováděli a rádi příští rok opět dorazí a podpoří tuto veselou tradici.
Velké poděkování patří všem maškarám, o. s. Oáza, panu faráři Janu Dlouhému, paní Jarolímkové, všem, kteří přinesli něco dobrého k pohoštění a především hlavním organizátorkám Lucii Krupičkové a Daniele Feltové. Tak zase za rok!
Andrea Kučerová
