'Světozor'

Historie jako nauka o přítomnosti

aneb z čeho pramení naše síla?

(13. večer diskusního cyklu Světozor, 27.4.2015)

Inspirací tohoto večera jsou dvě knihy, které pátrají po pramenech úspěchu naší civilizace. První analyzuje prvních 500 let našeho letopočtu a jmenuje se Vzestup křesťanství. Druhá se zaměřuje hlavně na úspěchy posledních 500 let našeho letopočtu a vyšla pod názvem Civilizace. Obě zamyšlení mohou být inspirací pro náš dnešní život, když si uvědomíme, čemu naše civilizace vděčí za svůj dnešní blahobyt a světovou dominanci. Druhá kniha je zároveň varováním před tím, abychom zatracovali či znevažovali pilíře svého úspěchu. O své nadšení z těchto knih se chtějí podělit Zuzka a Miro.

 

Literatura:

  • Rodney Stark: The Rise of Christianity: How the Obscure, Marginal Jesus Movement Became the Dominant Religious Force in the Western World in a Few Centuries, z níž konspekt pro Světozor zpracoval Miroslav Škultéty. Tato kniha se z pohledu sociologie zabývá otázkou, jak se mohlo křesťanství za pár století od svého vzniku rozšířit natolik, že ho Řím učinil svým státním náboženstvím. Autor odhaduje, že za prvních 300 let své existence si křesťanství získalo kolem 30 milionů stoupenců a za hlavní příčiny tohoto úspěchu pokládá to, jak se křesťanské učení projevovalo v praktickém každodenním životě. Dokládá to pomocí historických dat a rekonstrukce možného společenského vývoje.
  • Niall Ferguson: Civilizace: Západ a zbytek světa – viz recenze Petra Pietraše. Knihu rovněž skvěle recenzoval Václav Cílek: „Kdybychom žili kolem roku 1400 n.l. a analyzovali tehdejší situaci, tak by si žádná ratingová agentura nevsadila na slabou a roztříštěnou Evropu, protože by jasně vnímala nadřazenost čínského a osmanského modelu a přesto o dvě století později bylo všechno jinak a státy jako miniaturní Portugalsko byly schopné ovládnout celé říše. Kde jsou příčiny pětisetleté dominance západní kultury a proč právě teď ztrácí dech? Vždyť ještě v roce 1990 byl průměrný Američan 40x bohatší než průměrný Číňan.“

Miro Škultéty Duben 27th, 2015

Rodina jako sociální děloha

aneb jaký má rodina ještě smysl v dnešní moderní době?

(11. a 12. večer diskusního cyklu Světozor, 17.11.2014 a 24.11.2014)

Inspirací večera byla kniha s podtitulem Rodina jako sociální děloha od uznávaných českých rodinných terapeutů Vladislava Chvály a Ludmily Trapkové. Zamýšleli jsme se nad tím, jaký smysl má institut rodiny v době, kdy mnoho z jejích tradičních funkcí už plní stát nebo veřejné instituce: školy, policie, školní a podnikové jídelny, domovy důchodců, zábavní parky a televize, zájmové kroužky a sportovní oddíly. Díky tomu se rodiče mohou soustředit na to nejdůležitější – vytváření bezpečného a láskyplného domova.

 

Zdroje inspirace:

  • Vladislav Chvála, Ludmila Trapková: Rodina jako sociální děloha – Tato kniha dává různé známé rady o výchově do uceleného rámce a vystihuje, v čem je hlavní poslání nás rodičů. Samotná kniha je dost náročným čtením, je to vlastně učebnice pro psychoterapeuty, proto doporučujeme podívat se hlavně na obrázky.
  • Seksmisja – Slavná polská filmová sci-fi komedie z roku 1984, která představuje apokalyptický svět budoucnosti bez mužů. Pro naši diskusi byla velmi inspirativní scéna (00:44:00-00:49:50), zobrazující ženy – seniorky, jak dožívají svůj život osamělé a bez lásky v celách „domova důchodců“ nápadně připomínajícího vězení. Mohla by toto být budoucnost, k níž spějeme?

Miro Škultéty Listopad 17th, 2014

Velká historie světa

aneb čehože jsme to vrcholem?

(10. večer diskusního cyklu Světozor, 22.9.2014)

Tématem večera bylo zamyšlení nad tím, kam nás civilizace dovedla, jestli žijeme na vrcholu vývoje nebo v čem by mohla spočívat cesta ještě výš. Zároveň videjko, které nás inspirovalo, dává krásně do souvislostí poznatky z fyziky, chémie i přírodovědy, které jsme nabrali ještě na základce. Když to člověk vidí, žasne, jak krásně to všechno na sebe navazuje! A právě o to žasnutí se dnes chtěl Miro podělit.

Ukázalo se, že to videjko působí na každého jinak. Někomu se to zdá až moc přírodovědecké a raději by si vznik světa představoval poetičtěji. Jiní z nás jsou zase rádi, že kromě tradiční poetiky je už konečně dostupných víc a víc „přírodovědeckých“ videjí na webu, která dětem i dospělým umožňují poznávat svět zábavnější formou. A taky jsme řešili, kam se za posledních sto let ztratila úcta k učitelům a smysl pro povinnost, který prý nahrazuje smysl pro odpovědnost.

Mluvili jsme i o dopadu civilizačních vymožeností na vztahy mezi lidmi, o chatování s šedesátiletou babičkou, o hledání štěstí v prostotě a naproti tomu o dobývání Marsu.

Bavili jsme se rovněž o tom, jak je statisticky dokázáno, že se při pohledu na dnešní svět nemáme bát optimismu. Zabývali jsme se otázkou, jestli bylo indiánských obětí conquisty více než obětí druhé světové války, a přemýšleli jsme, zda jaderné zbraně působí mírotvorně. Končili jsme pátráním po tom, kdo jsou dnešní světoví vůdci a jak mluví o dobru.

Některé z odpovědí se dají najít na níže uvedených odkazech.

 

Video:

  • David Christian: Velká historie světa – toto video inspirovalo dnešní diskusi.
  • Hans a Ola Rosling: Jak si nebýt neinformovaný o světě – neuvěřitelně zábavný švédský statistik Hans Rosling a jeho syn Ola mluví o pesimizmu a neinformovanosti médií:
    »Víte, problémem není ani tak to, že by lidé nečetli a nesledovali média. Problém je v tom, že sama média neznají správnou odpověď. …většina věcí se zlepšuje. Takže když máte před sebou otázku, u níž si nejste jisti odpovědí, měli byste tipovat „je to lepší“. Jasné? Netipujte to horší.«
  • Video: NEZkreslená věda s Pavlem Liškou nás zábavnou formou seznamuje s novými vědeckými poznatky o světě.
  • Sugata Mitra: Vybudujme Školu v oblacích – v pozici 15:07 se mluví o tom, jak i šedesátileté babičky mohou přes internet pomáhat na dálku:
    »Vrátil jsem se do Anglie hledat britské babičky. Vylepil jsem inzeráty, ve kterých se psalo: Pokud jste britská babička, máte širokopásmové připojení k internetu a webkameru, můžete mi zdarma věnovat jednu hodinu svého času týdně? Během prvních dvou týdnů jsem jich získal 200. Znám víc britských babiček, než kdokoliv ve vesmíru. Říká se jim Granny Cloud (Obláček babiček). Granny Cloud vysedávají na internetu. Je-li dítě v nouzi, vysíláme babičku. Napojí se přes Skype a všechno vysvětlí. Sledoval jsem, jak vysílají z vesničky Diggles v severozápadní Anglii do vesničky v Tamil Nadu, v Indii, téměř 10 000 kilometrů daleko. Zvládla to jen jedním prastarým gestem. „Šššš.“ Jasné?«

Literatura:

Miro Škultéty Září 22nd, 2014

Žití v přítomnosti – Sokrates, Chatrč

(9. večer diskusního cyklu Světozor, 28.4.2014)

Téma tohoto večera – vyrovnání se s minulostí, žití v přítomnosti, přehlcení (nejen) informacemi, radost všedního dne – uváděl jeho inspirátor Ablákela. Bavili jsme se také o spravedlnosti a odpouštění, otcovské a mateřské lásce i plytkých knihách o osobním růstu.

 

Literatura:

  • William Paul Young: Chatrč – není jen knihou o hledání Boha, ale mnohem více příběhem o tom, jak člověk tváří v tvář zlu a bolesti nalézá sebe sama.
  • Dan Millman: Sokrates – fascinující odysea, ve které má své místo odvaha, víra a láska, vypráví o tom, jak se z chlapce stává muž, jak se muž proměňuje v bojovníka a bojovník nachází mír.

Video:

Bible s citem II (P.Remeš)

aneb co prožívám když čtu tuto kapitolu?

(8. večer diskusního cyklu Světozor, 31.3.2014)

Tentokrát jsme se pro velký úspěch vrátili k jednomu z předchozích témat.

Miro Škultéty Březen 31st, 2014

Keď pomoc škodí II (Steve Corbet, Brian Fikkert)

alebo ako zmierniť chudobu bez ublíženia chudobným a vám samotným?

(7. večer diskusního cyklu Světozor, 17.2.2014)

Tentokrát jsme se s novými účastníky vrátili k jednomu z předchozích témat.

Miro Škultéty Únor 17th, 2014

Ateismus 2.0 (Alain de Botton)

aneb co se může líbit ateistům na náboženství?

(6. večer diskusního cyklu Světozor, 27.1.2014)

V rámci novoročního ohlédnutí jsme se vrátili k jedné z otázek, která Světozor inspirovala: „Proč ses vlastně dal k těm křesťanům, brácho? Dnešní racionálně smýšlející člověk (po Schopenhauerovi, Nietzschem či Wittgensteinovi) se těžko může vrátit do stavu vědomí před několika staletími.“

Po pravdě, otázku samotné víry v Boha jsme vlastně nediskutovali. Podle svědectví těch, kdo věří, na tom moc k diskutování není, víra se spíše prožívá. Často jsou ale diskutovány doprovodné aspekty náboženství, jeho projevy v praktickém životě. Věnovali jsme se tedy jim.

Ve druhé, související části diskuse jsme se pak pokoušeli dobrat toho, co pro nás po půl roce fungování Světozor znamená, co si od něj slibujeme a jak bychom v něm chtěli pokračovat.

 

Význam náboženství v moderní době

 

Otázky provokující k zamyšlení:

  • Je pro vás náboženství spíš bludem, učením, nejhlubší pravdou, diagnózou či společenskou povinností? Nebo něčím úplně jiným?
  • Mohlo by to fungovat, kdyby se od náboženství odmyslela církev a zůstala by jen „čistá víra“?
  • Mohlo by to fungovat, kdyby se od náboženství odmyslela víra a zůstala jen církev?
  • Má ta nadnárodní organizace proslulá inkvizicí a vybíráním desátků i nějaké kladné stránky? Jaké?

Dobrým odrazovým můstkem byla čtvrthodinová přednáška populárního filosofa Alaina de Bottona na konferenci TED, nazvaná „Ateismus 2.0″.

 

Jak dál se Světozorem

 

Otázky k diskusi o Světozoru:

  • Co vám dala dosavadní setkání Světozoru?
  • Naplňuje se, co jste si od Světozoru slibovali? A co jste si vlastně slibovali?
  • Chceme z toho mít veřejnou akci či spíš exkluzivní klub pro zvané?
  • Chtěli byste se věnovat některému tématu podrobněji? Probírat ho několik večerů po sobě, aby se nám stihlo v hlavě rozležet?
  • Líbí se vám víc věcné filosofické diskuse, sdílení svých pocitů s přáteli anebo společná meditace (například při bubnování)?
  • Preferujete formát one-man-show, talk show, skupinové terapie nebo proměnlivý díky střídání stráží?

 

Vysvětlivky

 

Abychom předešli nedorozuměním z provokativního tématu, shrnu zde, co zaznělo ve výše uvedeném videu a proč ho organizátor schůzky (Miro) vybral.

Alain de Botton ve svém ateistickém pohledu na svět tvrdí, že „jsme sekularizovali špatně“. Že totiž zavržením církevních dogmat přicházejí ateisté i o užitečné, staletími ověřené praktické stránky náboženství:

  • etalon morálky, průvodce životem a zdroj útěchy (nacházené buďto ve víře nebo ve vzdělání a kultuře),
  • institut kázání (které chce změnit náš život k lepšímu) jako doplněk k formátu přednášky (která nám chce doplnit chybějící informace),
  • opakování (znalostí, principů či rituálů) jako užitečnou a potřebnou součást života nejen dětí, ale i dospělých,
  • strukturování času pomocí kalendáře, které nám umožňuje synchronizovat (duchovní) setkání,
  • řečnické umění, kdy je důležité nejenom, co přednášíme, ale i jak to říkáme,
  • fyzické úkony symbolicky doprovázející filosofické myšlenky – například očista vodou,
  • umění, které má smysl (učit nás rozlišovat milované a obávané) a didakticky se vysvětluje,
  • církev, jako mocná, bohatá, spolupracující, disciplinovaná nadnárodní společnost se slavnou značkou, uspokojující nikoliv přízemní potřeby svých „zákazníků“ (oblečení, jídlo), ale jejich duchovní potřeby.

Mira to zaujalo jako protiváha ke kritickým argumentům, hodnotícím (římsko-katolickou křesťanskou) církev jen na základě inkvizice, dobývání ameriky, upalování čarodějnic či církevních daní. Alain de Botton tak dokládá, že náboženství má co nabídnout i člověku, který nepřijal víru v Boha. Člověku, který zná pohled Schopenhauera, Nietzscheho či Wittgensteina a nechce se vracet do stavu vědomí před několika staletími, ale naopak, vidí v tezi Ateismu 2.0 budoucnost. Věřící člověk v tom může vidět „vykrádání duchovního dědictví“. Nebo s nadhledem také potvrzení správnosti své cesty, tak jako světové módní značky sledují jako jeden z marketingových indikátorů i plagiátory z rozvojových trhů, aby si potvrdili, co opravdu stojí za napodobování.

V každém případě se hodí mít ve svém repertoáru to, co doporučuje Alain de Botton na závěr: harmonický nesouhlas, schopnost zdvořile ignorovat názorové rozdíly, abychom si dovedli lépe vychutnat to, na čem se shodneme.

Mira a přátele ještě napadly další silné praktické stránky náboženství:

  • předchází vyhoření u pomáhajících profesí (zdravotní sestry),
  • hudba je přirozeným nástrojem neurofeedbacku, duchovní hudba zejména pomáhá meditaci (viz například Hospody pomiluj),
  • náboženské rituály mohou posloužit jako ochrana cenného dědictví (například jaderné skládky), i kdyby se napříč úskalími historie zredukovaly na cargo kult,
  • podobně, jako se argumentuje pro demokracii, zralé a stabilizované náboženství není možná bez chyb, ale je tou nejlepší z dosud vyzkoušených alternativ (Ateismus 1.0, New age, nezralé či nestabilizované náboženství),
  • komunita lidí, sdílejících stejné vyšší principy – například OÁZA ;-) – může být velmi přitažlivá a vnitřně silná (i bez vnějšího nepřítele).

Miro Škultéty Leden 27th, 2014

Bible s citem (P.Remeš)

aneb co prožívám když čtu tuto kapitolu?

(5. a 8. večer diskusního cyklu Světozor, 25.11.2013 a 31.3.2014)

Tento Světozor byl zaměřený na emoce místo argumentů. Pod vedením Míry S. jsme si mohli vyzkoušet, jak lze využít příběhů k objevování sebe sama. Nešlo tentokrát tolik o „přednášku“ a diskusi, jako spíš o společné prožívání. Přístup byl volně inspirován MUDr. Prokopem Remešem.

 

Večer 25.11.2013

 

Ještě před naším setkáním si každý z účastníků vybral jednu kapitolu z Bible, která na něj obzvláště CITOVĚ působí. Mělo jít o příběh. Na začátku večera jsme si jeden z příběhů anonymně vylosovali (O marnotratném synu, Lk 15:11-32) a několikrát jsme ho nahlas přečetli. Po chvíli ticha k zamyšlení jsme se pak bavili o tom, jaké pocity v nás vyvolávají jednotlivé pasáže, do které z postav se dovedeme vcítit snadno a do které jen obtížně. Pokusili jsme se příběhem zabývat z hlediska emocí a životních souvislostí každého z naší skupinky, tedy ne jen toho, čí úryvek to byl.

Tento večer byl víc osobní než ty předchozí a byl hodně ovlivněný tím, co jsme byli schopni sami vytvořit, co jsme si dovolili, jak jsme se dovedli respektovat. Ukázalo se, že pro mnohé z nás není snadné povznést se nad racionální vnímání textu, uvědomit si své vlastní pocity z něj a jednoduchými slovy je popsat. Nakonec se nám to ale vesměs povedlo (díky neustávající podpoře moderátora Míry). Získali jsme tak velmi cennou zkušenost osobní a také jsme měli výjimečnou možnost sdílet své emoce a životní zkušenosti s přáteli. Světozor tím nabral nejen duchovní a intelektuální rozměr sbližování, ale i citový a přátelský.

 

Večer 31.3.2014

 

Tentokrát nám Míra vybral velikonoční téma – Ukřižování Ježíše (Jan 19:17-42). Zdálo se nám některým dost těžké. Jednak svým smutným obsahem (i když známe pokračování a víme, že smutný konec v sobě zároveň obsahuje zárodek nové naděje), ale také svou formou. Tento příběh je totiž psaný velice věcně, faktograficky, bez popisu prožívaných emocí. A my jsme se přece chtěli zaměřit právě na city, které v nás příběh vyvolává. V přečtené kapitole nebyly žádné jednotící emoce a tak se stalo, že se naše povídání rozjelo na všechny strany. Někdo mluvil o smrti blízkých, jiný o hledání lásky, další zase o vůni kadidel a meditaci nad pravoslavnými ikonami. Nakonec z toho byl opět velice příjemný večer, kde jsme své přátele i sebe sama blíže poznali z jiné strany.

 

Další literatura:

Miro Škultéty Listopad 25th, 2013

Nevybíráme anděly (T.Halík)

aneb kterak moudře spravovat tuto zemi?

(4. večer diskusního cyklu Světozor, 29.10.2013)

V tento večer jsme rozvíjeli spontánní nápad, provést na Světozoru krátkou reflexi proběhnuvších parlamentních voleb. Mnozí v politice postrádáme čestnost, pokoru, … (všechny body přikázání). Dále bychom chtěli hovořit i o poslání spravovat svěřený majetek (zemi) a o odpovědnosti za potřebné… Kolik politiků si tuto závažnost uvědomuje? Dále o vizi do budoucna, ve spojení politika a Bůh.

Inspirací k nastartování diskuse nám byl předvolební rozhovor s Tomášem Halíkem pod názvem „Čekají nás nejdůležitější volby od pádu komunismu“, který pro nás objevila Saša.

 

Následují další poznámky z diskuse.

    Vláda v zemi

  • vize, zralost, demokracie, byrokracie
  • sponzoři, organizovaný zločin, federace, globalizace

Námitka: kriminalizace politiky je mediální bublina. Ve srovnání s nekompetentností a nedostatkem elánu či vize je organizovaný zločin opravdu marginální.

 

Co nám schází:

  • Aby pro všechny platilo desatero.
  • Duchovní pohled na stav a vývoj společnosti.
  • Část společnosti, která má větší intelektuální a morální náboj, je nyní v defenzivě.
  • Co nabídnout mladým lidem: „A já stále hůře nalézám argumenty, jak v nich vzbuzovat hrdost na naši zemi a současnou společnost.“
  • „Ale nevybíráme anděly, chceme jen zabránit nástupu opravdu nebezpečných sil, a těm nahrávají všichni nevoliči. Je mravní povinností jít k volbám a volit rozumně a zodpovědně.“

 

Další „literatura“:

  • Přednáška „Globální přesun moci“ od Paddyho Ashdowna na TEDu. Bývalý britský poslanec a diplomat mluví o přesunu moci směrem horizontálním (ze Západu na Východ) a vertikálním (ze států na globální společnosti), a také o globální vzájemné propojenosti.
  • Indická chvála indické „měkké síly“ na TEDu. Zástupce generálního tajemníka OSN Shashi Tharoor mluví o „měkké síle“ Indie – schopnosti přitahovat jiné svou kulturou, politickými hodnotami, zahraniční politikou.
  • Důvody Evropana k obdivu Číny na TEDu. Britský akademik a bývalý novinář Martin Jacques identifikuje tři základní kameny čínského vzestupu: stát postavený na civilizaci místo národnosti, koncept rasy Chan a kladný vztah společnosti ke státu.
  • Čínská chvála čínské meritokracie na TEDu. Dravý šanghajský investor Eric X. Li, studovaný v Berkeley, vyzdvihuje čínský systém kariérních úředníků jako alternativu k západní demokracii.

Miro Škultéty Říjen 29th, 2013

Keď pomoc škodí (Steve Corbet, Brian Fikkert)

alebo ako zmierniť chudobu bez ublíženia chudobným a vám samotným?

(3. a 7. večer diskusního cyklu Světozor, 16.7.2013 a 17.2.2014)

Účinně pomáhat vůbec není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tento Světozor jsme věnovali zamyšlení nad tím, proč je to tak komplikované a jak to tedy dělat správně.

 

Večer 16.7.2013

 

Úvodní inspiraci nám poskytly následující otázky:

  1. Měli jste rádi, když Vám rodiče pomáhali? Nebo jste raději říkali: „já sám“? V jaké situaci?
  2. Proč chceme my sami někomu pomáhat? Co je tím nejniternějším motivem? Čeho se snažíme při pomáhání dosáhnout?
  3. Dovedete si představit, že by dobře míněná pomoc mohla někomu uškodit? Jak často to může být i sám pomáhající?
  4. Měli by lidé z rozvinutého světa fungovat jako „učitelé národů“ a pomáhat lidem v chudých zemích? Co by mělo být ideálním cílem pomoci?
  5. Víte, koho měl přivést k Bohu první jezuitský misionář František Xaverský, když ho vyslali do Asie?
  6. Čím kromě peněz může být člověk chudý?
  7. Je rozdíl v pomoci, kterou potřebuji děti z chudinské čtvrti a děti, jejichž rodina právě přišla při povodních v nepojištěném domě o všechen majetek? Kdo víc potřebuje peníze? A co víc pomůže těm druhým?
  8. Myslíte si, že „…mrhat darem, nevyužít jej, …je nepěkné a nespravedlivé“? Zažili jste to už někdy? Ze které strany?
  9. Dovedete si představit někoho chudšího než Vy a přitom neméně šťastného? Věříte ve šťastné lidi v Bhútánu, jedné z chudších zemí světa?

 

Pro účastníky Světozoru připravil Miro podklady k diskusi v PDF.

 

Večer 17.2.2014

 

Podruhé jsme se vrátili k otázkám po smyslu a vhodnosti pomáhání. Začali jsme krátkým exkursem k rozdílům v žebříčcích hodnot u tří společenských vrstev, které se hodí k pochopení zdrojů nedorozumění, když lidé ze střední třídy chtějí pomáhat chudým a bohatí to chtějí financovat.

Potom jsme se už bavili spíše o svých zkušenostech a pocitech – sami jsme si už v životě prošli nadšením i zklamáním z pomáhání druhým. Ptali jsme se, kdy to ještě má smysl, když to ten druhý třeba ani tolik neocení. Typický příklad – dvacet korun pro bezdomovce, zjevně na pivo. Jak se nenechat zneužívat? Máme za pomoc očekávat vděčnost? Pepa přišel s odpovědí, která se nám zalíbila: pomáhám tehdy, když mám z toho dobrý vlastní pocit.

 

Miro opět nabídl trochu vyčtené teorie:

  1. Tři fáze pomáhání:
    1. úleva
    2. náprava
    3. rozvoj
  2. Test, zda je vhodné poskytovat úlevu:
    1. Opravdu hrozí krize?
    2. Nakolik si za to jednotlivec může sám? (krutá láska)
    3. Dovede si onen člověk sám pomoct?
    4. Nakolik už dané osobě pomoc poskytována byla?

 

Literatura:
Doporučujeme tři knížky amerických autorů vydané poslední dobou na Slovensku:

Miro Škultéty Červenec 16th, 2013

Next »