„To je zlaté posvícení…,“ zpívá se v jedné lidové písničce. Možná by tam mohlo ještě být – co všechno se dá stihnout za jedno sváteční odpoledne. Projít posvícenskou stezku se zábavnými i poučnými úkoly (tentokrát vedla přes Pivovárku). Povozit se na dobovém kolotoči na ruční pohon. Zastřílet si z luku a samostřílu. Vyrobit si vlastní štěrchadlo. Potěšit se při pohádce O Písničce, kde se nejen hrálo a zpívalo, ale také malovalo, a každý se mohl zapojit.
Taky jsme stihli odhlasovat změnu názvu naší organizace na „OÁZA Mníšek pod Brdy, z.s.“ (zapsaný spolek). Což ovšem není nějaká naše marnivost, ale nezbytná legislativní úprava. Naše činnost zůstává stejná.
V druhé části lidové písničky se zpívá: „Máme maso a zas maso…“. Důkaz toho, že bez jídla prostě není žádná zábava. A tak to na dobročinném jarmarku vonělo koláči, kávou, rohlíčky, perníčky, zelňáky, buřty i fazolačkou, ale také sušenou meduňkou nebo šalvějí. A k tomu všemu jste si mohli koupit opravdické „štěstí“, někdo šel do fronty i dvakrát.
Dobročinné jarmarky jsou prostě fajn – každý donese, co má rád nebo co ho baví, povyměňuje recepty, usype pár drobných a leckdy ani netuší, že dělá dobrý skutek. Ten letošní společný dal dohromady 14.290,- Kč. Jak bylo avizováno, částka bude použita na koupi dětského dřevěného domečku na farní zahradě.
Bez svépomoci a sounáležitosti by rovněž nefungovala rekonstrukce budovy Oázy. Letos jsme se zaměřili na prostřední místnost, která slouží jako kuchyňka a zázemí při pořádaných akcích. Závěr byl jak z werichovské pohádky: Eva dovezla lustr, Honza ho zapojil, Jirka s Dominikem přepravili od Marušky a Romana darovanou ledničku. A teď nám chybí konferenční stolek, kdybyste někdo o nějakém věděl…
Děkujeme všem za přízeň.
Foto: © Martina Krejčová, Miro Škultéty
