aneb co se může líbit ateistům na náboženství?
(6. večer diskusního cyklu Světozor, 27.1.2014)
V rámci novoročního ohlédnutí jsme se vrátili k jedné z otázek, která Světozor inspirovala: „Proč ses vlastně dal k těm křesťanům, brácho? Dnešní racionálně smýšlející člověk (po Schopenhauerovi, Nietzschem či Wittgensteinovi) se těžko může vrátit do stavu vědomí před několika staletími.“
Po pravdě, otázku samotné víry v Boha jsme vlastně nediskutovali. Podle svědectví těch, kdo věří, na tom moc k diskutování není, víra se spíše prožívá. Často jsou ale diskutovány doprovodné aspekty náboženství, jeho projevy v praktickém životě. Věnovali jsme se tedy jim.
Ve druhé, související části diskuse jsme se pak pokoušeli dobrat toho, co pro nás po půl roce fungování Světozor znamená, co si od něj slibujeme a jak bychom v něm chtěli pokračovat.
Význam náboženství v moderní době
Otázky provokující k zamyšlení:
- Je pro vás náboženství spíš bludem, učením, nejhlubší pravdou, diagnózou či společenskou povinností? Nebo něčím úplně jiným?
- Mohlo by to fungovat, kdyby se od náboženství odmyslela církev a zůstala by jen „čistá víra“?
- Mohlo by to fungovat, kdyby se od náboženství odmyslela víra a zůstala jen církev?
- Má ta nadnárodní organizace proslulá inkvizicí a vybíráním desátků i nějaké kladné stránky? Jaké?
Dobrým odrazovým můstkem byla čtvrthodinová přednáška populárního filosofa Alaina de Bottona na konferenci TED, nazvaná „Ateismus 2.0“.
Jak dál se Světozorem
Otázky k diskusi o Světozoru:
- Co vám dala dosavadní setkání Světozoru?
- Naplňuje se, co jste si od Světozoru slibovali? A co jste si vlastně slibovali?
- Chceme z toho mít veřejnou akci či spíš exkluzivní klub pro zvané?
- Chtěli byste se věnovat některému tématu podrobněji? Probírat ho několik večerů po sobě, aby se nám stihlo v hlavě rozležet?
- Líbí se vám víc věcné filosofické diskuse, sdílení svých pocitů s přáteli anebo společná meditace (například při bubnování)?
- Preferujete formát one-man-show, talk show, skupinové terapie nebo proměnlivý díky střídání stráží?
Vysvětlivky
Abychom předešli nedorozuměním z provokativního tématu, shrnu zde, co zaznělo ve výše uvedeném videu a proč ho organizátor schůzky (Miro) vybral.
Alain de Botton ve svém ateistickém pohledu na svět tvrdí, že „jsme sekularizovali špatně“. Že totiž zavržením církevních dogmat přicházejí ateisté i o užitečné, staletími ověřené praktické stránky náboženství:
- etalon morálky, průvodce životem a zdroj útěchy (nacházené buďto ve víře nebo ve vzdělání a kultuře),
- institut kázání (které chce změnit náš život k lepšímu) jako doplněk k formátu přednášky (která nám chce doplnit chybějící informace),
- opakování (znalostí, principů či rituálů) jako užitečnou a potřebnou součást života nejen dětí, ale i dospělých,
- strukturování času pomocí kalendáře, které nám umožňuje synchronizovat (duchovní) setkání,
- řečnické umění, kdy je důležité nejenom, co přednášíme, ale i jak to říkáme,
- fyzické úkony symbolicky doprovázející filosofické myšlenky – například očista vodou,
- umění, které má smysl (učit nás rozlišovat milované a obávané) a didakticky se vysvětluje,
- církev, jako mocná, bohatá, spolupracující, disciplinovaná nadnárodní společnost se slavnou značkou, uspokojující nikoliv přízemní potřeby svých „zákazníků“ (oblečení, jídlo), ale jejich duchovní potřeby.
Mira to zaujalo jako protiváha ke kritickým argumentům, hodnotícím (římsko-katolickou křesťanskou) církev jen na základě inkvizice, dobývání ameriky, upalování čarodějnic či církevních daní. Alain de Botton tak dokládá, že náboženství má co nabídnout i člověku, který nepřijal víru v Boha. Člověku, který zná pohled Schopenhauera, Nietzscheho či Wittgensteina a nechce se vracet do stavu vědomí před několika staletími, ale naopak, vidí v tezi Ateismu 2.0 budoucnost. Věřící člověk v tom může vidět „vykrádání duchovního dědictví“. Nebo s nadhledem také potvrzení správnosti své cesty, tak jako světové módní značky sledují jako jeden z marketingových indikátorů i plagiátory z rozvojových trhů, aby si potvrdili, co opravdu stojí za napodobování.
V každém případě se hodí mít ve svém repertoáru to, co doporučuje Alain de Botton na závěr: harmonický nesouhlas, schopnost zdvořile ignorovat názorové rozdíly, abychom si dovedli lépe vychutnat to, na čem se shodneme.
Mira a přátele ještě napadly další silné praktické stránky náboženství:
- předchází vyhoření u pomáhajících profesí (zdravotní sestry),
- hudba je přirozeným nástrojem neurofeedbacku, duchovní hudba zejména pomáhá meditaci (viz například Hospody pomiluj),
- náboženské rituály mohou posloužit jako ochrana cenného dědictví (například jaderné skládky), i kdyby se napříč úskalími historie zredukovaly na cargo kult,
- podobně, jako se argumentuje pro demokracii, zralé a stabilizované náboženství není možná bez chyb, ale je tou nejlepší z dosud vyzkoušených alternativ (Ateismus 1.0, New age, nezralé či nestabilizované náboženství),
- komunita lidí, sdílejících stejné vyšší principy – například OÁZA 😉 – může být velmi přitažlivá a vnitřně silná (i bez vnějšího nepřítele).