Keď pomoc škodí (Steve Corbet, Brian Fikkert)

alebo ako zmierniť chudobu bez ublíženia chudobným a vám samotným?

(3. a 7. večer diskusního cyklu Světozor, 16.7.2013 a 17.2.2014)

Účinně pomáhat vůbec není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tento Světozor jsme věnovali zamyšlení nad tím, proč je to tak komplikované a jak to tedy dělat správně.

 

Večer 16.7.2013

 

Úvodní inspiraci nám poskytly následující otázky:

1. Měli jste rádi, když Vám rodiče pomáhali? Nebo jste raději říkali: „já sám“? V jaké situaci?
2. Proč chceme my sami někomu pomáhat? Co je tím nejniternějším motivem? Čeho se snažíme při pomáhání dosáhnout?
3. Dovedete si představit, že by dobře míněná pomoc mohla někomu uškodit? Jak často to může být i sám pomáhající?
4. Měli by lidé z rozvinutého světa fungovat jako „učitelé národů“ a pomáhat lidem v chudých zemích? Co by mělo být ideálním cílem pomoci?
5. Víte, koho měl přivést k Bohu první jezuitský misionář František Xaverský, když ho vyslali do Asie?
6. Čím kromě peněz může být člověk chudý?
7. Je rozdíl v pomoci, kterou potřebuji děti z chudinské čtvrti a děti, jejichž rodina právě přišla při povodních v nepojištěném domě o všechen majetek? Kdo víc potřebuje peníze? A co víc pomůže těm druhým?
8. Myslíte si, že „…mrhat darem, nevyužít jej, …je nepěkné a nespravedlivé“? Zažili jste to už někdy? Ze které strany?
9. Dovedete si představit někoho chudšího než Vy a přitom neméně šťastného? Věříte ve šťastné lidi v Bhútánu, jedné z chudších zemí světa?

 

Pro účastníky Světozoru připravil Miro podklady k diskusi v PDF.

 

Večer 17.2.2014

 

Podruhé jsme se vrátili k otázkám po smyslu a vhodnosti pomáhání. Začali jsme krátkým exkursem k rozdílům v žebříčcích hodnot u tří společenských vrstev, které se hodí k pochopení zdrojů nedorozumění, když lidé ze střední třídy chtějí pomáhat chudým a bohatí to chtějí financovat.

Potom jsme se už bavili spíše o svých zkušenostech a pocitech – sami jsme si už v životě prošli nadšením i zklamáním z pomáhání druhým. Ptali jsme se, kdy to ještě má smysl, když to ten druhý třeba ani tolik neocení. Typický příklad – dvacet korun pro bezdomovce, zjevně na pivo. Jak se nenechat zneužívat? Máme za pomoc očekávat vděčnost? Pepa přišel s odpovědí, která se nám zalíbila: pomáhám tehdy, když mám z toho dobrý vlastní pocit.

 

Miro opět nabídl trochu vyčtené teorie:

1. Tři fáze pomáhání:
   1. úleva
   2. náprava
   3. rozvoj
2. Test, zda je vhodné poskytovat úlevu:
   1. Opravdu hrozí krize?
   2. Nakolik si za to jednotlivec může sám? (krutá láska)
   3. Dovede si onen člověk sám pomoct?
   4. Nakolik už dané osobě pomoc poskytována byla?

 

Literatura:
Doporučujeme tři knížky amerických autorů vydané poslední dobou na Slovensku:

• Keď pomoc škodí – Ako zmierniť chudobu bez ublíženia chudobným a vám samotným. Steve Corbet, Brian Fikkert. V prodeji i zde.

• Z bludného kruhu. Bill Baker

• Mosty z chudoby – Stratégie pre profesionálov a komunity. Ruby K.Payne, Philip DeVol, Terie Dreussi Smith