aneb co prožívám když čtu tuto kapitolu?
(5. a 8. večer diskusního cyklu Světozor, 25.11.2013 a 31.3.2014)
Tento Světozor byl zaměřený na emoce místo argumentů. Pod vedením Míry S. jsme si mohli vyzkoušet, jak lze využít příběhů k objevování sebe sama. Nešlo tentokrát tolik o „přednášku“ a diskusi, jako spíš o společné prožívání. Přístup byl volně inspirován MUDr. Prokopem Remešem.
Večer 25.11.2013
Ještě před naším setkáním si každý z účastníků vybral jednu kapitolu z Bible, která na něj obzvláště CITOVĚ působí. Mělo jít o příběh. Na začátku večera jsme si jeden z příběhů anonymně vylosovali (O marnotratném synu, Lk 15:11-32) a několikrát jsme ho nahlas přečetli. Po chvíli ticha k zamyšlení jsme se pak bavili o tom, jaké pocity v nás vyvolávají jednotlivé pasáže, do které z postav se dovedeme vcítit snadno a do které jen obtížně. Pokusili jsme se příběhem zabývat z hlediska emocí a životních souvislostí každého z naší skupinky, tedy ne jen toho, čí úryvek to byl.
Tento večer byl víc osobní než ty předchozí a byl hodně ovlivněný tím, co jsme byli schopni sami vytvořit, co jsme si dovolili, jak jsme se dovedli respektovat. Ukázalo se, že pro mnohé z nás není snadné povznést se nad racionální vnímání textu, uvědomit si své vlastní pocity z něj a jednoduchými slovy je popsat. Nakonec se nám to ale vesměs povedlo (díky neustávající podpoře moderátora Míry). Získali jsme tak velmi cennou zkušenost osobní a také jsme měli výjimečnou možnost sdílet své emoce a životní zkušenosti s přáteli. Světozor tím nabral nejen duchovní a intelektuální rozměr sbližování, ale i citový a přátelský.
Večer 31.3.2014
Tentokrát nám Míra vybral velikonoční téma – Ukřižování Ježíše (Jan 19:17-42). Zdálo se nám některým dost těžké. Jednak svým smutným obsahem (i když známe pokračování a víme, že smutný konec v sobě zároveň obsahuje zárodek nové naděje), ale také svou formou. Tento příběh je totiž psaný velice věcně, faktograficky, bez popisu prožívaných emocí. A my jsme se přece chtěli zaměřit právě na city, které v nás příběh vyvolává. V přečtené kapitole nebyly žádné jednotící emoce a tak se stalo, že se naše povídání rozjelo na všechny strany. Někdo mluvil o smrti blízkých, jiný o hledání lásky, další zase o vůni kadidel a meditaci nad pravoslavnými ikonami. Nakonec z toho byl opět velice příjemný večer, kde jsme své přátele i sebe sama blíže poznali z jiné strany.
Další literatura: