Světozor

Keď pomoc škodí (Steve Corbet, Brian Fikkert)

alebo ako zmierniť chudobu bez ublíženia chudobným a vám samotným?

(3. a 7. večer diskusního cyklu Světozor, 16.7.2013 a 17.2.2014)

Účinně pomáhat vůbec není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tento Světozor jsme věnovali zamyšlení nad tím, proč je to tak komplikované a jak to tedy dělat správně.

 

Večer 16.7.2013

 

Úvodní inspiraci nám poskytly následující otázky:

  1. Měli jste rádi, když Vám rodiče pomáhali? Nebo jste raději říkali: „já sám“? V jaké situaci?
  2. Proč chceme my sami někomu pomáhat? Co je tím nejniternějším motivem? Čeho se snažíme při pomáhání dosáhnout?
  3. Dovedete si představit, že by dobře míněná pomoc mohla někomu uškodit? Jak často to může být i sám pomáhající?
  4. Měli by lidé z rozvinutého světa fungovat jako „učitelé národů“ a pomáhat lidem v chudých zemích? Co by mělo být ideálním cílem pomoci?
  5. Víte, koho měl přivést k Bohu první jezuitský misionář František Xaverský, když ho vyslali do Asie?
  6. Čím kromě peněz může být člověk chudý?
  7. Je rozdíl v pomoci, kterou potřebuji děti z chudinské čtvrti a děti, jejichž rodina právě přišla při povodních v nepojištěném domě o všechen majetek? Kdo víc potřebuje peníze? A co víc pomůže těm druhým?
  8. Myslíte si, že „…mrhat darem, nevyužít jej, …je nepěkné a nespravedlivé“? Zažili jste to už někdy? Ze které strany?
  9. Dovedete si představit někoho chudšího než Vy a přitom neméně šťastného? Věříte ve šťastné lidi v Bhútánu, jedné z chudších zemí světa?

 

Pro účastníky Světozoru připravil Miro podklady k diskusi v PDF.

 

Večer 17.2.2014

 

Podruhé jsme se vrátili k otázkám po smyslu a vhodnosti pomáhání. Začali jsme krátkým exkursem k rozdílům v žebříčcích hodnot u tří společenských vrstev, které se hodí k pochopení zdrojů nedorozumění, když lidé ze střední třídy chtějí pomáhat chudým a bohatí to chtějí financovat.

Potom jsme se už bavili spíše o svých zkušenostech a pocitech – sami jsme si už v životě prošli nadšením i zklamáním z pomáhání druhým. Ptali jsme se, kdy to ještě má smysl, když to ten druhý třeba ani tolik neocení. Typický příklad – dvacet korun pro bezdomovce, zjevně na pivo. Jak se nenechat zneužívat? Máme za pomoc očekávat vděčnost? Pepa přišel s odpovědí, která se nám zalíbila: pomáhám tehdy, když mám z toho dobrý vlastní pocit.

 

Miro opět nabídl trochu vyčtené teorie:

  1. Tři fáze pomáhání:
    1. úleva
    2. náprava
    3. rozvoj
  2. Test, zda je vhodné poskytovat úlevu:
    1. Opravdu hrozí krize?
    2. Nakolik si za to jednotlivec může sám? (krutá láska)
    3. Dovede si onen člověk sám pomoct?
    4. Nakolik už dané osobě pomoc poskytována byla?

 

Literatura:
Doporučujeme tři knížky amerických autorů vydané poslední dobou na Slovensku:

Akce pro rodiče, Fotogalerie, Projekt "Šikovné ruce"

Pomáháme Nedoklubku II

Nabídka pomáhat rodinám nedonošených dětí se setkala s milým ohlasem.
Díky všem šikovným maminkám a často i babičkám za spoustu balíčků se svetříky, bačkůrkami, čepičkami ale i zavinovačkami, fusáčky a ručně vyrobenými dárky pro maminky.
Všechny ušité, upletené, uháčkované, nebo jinak umotané výrobky jsme opět předali koordinátorce pro porodnici v Podolí. A všem vyřizujeme veliké poděkování.
Jmenovitě děkujeme:
Paní Magdě Hyspecké ze Zavržic u Příbrami za pletené čepičky a bačkůrky, paní Markétě Šrutové z Prahy 4 za spoustu háčkovaných čepiček všech barev a velikostí, paní Řeháčkové z Prahy 4 za záplavu ponožtiček, paní Pavlíně Hermanové z Královy Lhoty u Čimelic za ušité zavinovačky a fusáčky,  paní Marii Horákové z Prahy za háčkované čepičky a bačkůrky, paní Katce Typlové z Mníšku pod Brdy, která vyrobila pro maminky květy z organzy (zabalili jsme je do ručně vyrobených taštiček od maminek z MC OÁZA), paní Marii Sadilové z Mníšku pod Brdy za háčkovaná srdíčka pro maminky, paní Anně Čiškové ze Řitky, která se svými dětmi Aničkou a Robertem, vyrobila papírová srdíčka s přáníčky, paní Pajerové z Čisovic za pletené soupravičky a paní Svobodové z Mníšku pod Brdy za přáníčka, svetříky, ponožtičky a čepičky.

Další předávání je naplánováno na září.

Více o projektu Šikovné ruce ZDE. Webové stránky občanského sdružení Nedoklubko naleznete ZDE.

Akce pro děti, Akce pro rodiče, Fotogalerie, Soutěže

Pohádková cesta aneb Putování za zvířátky

Příjemná letní procházka kolem mníšeckých rybníků byla už po šestnácté zpestřena stanovišti a úkoly, které letos spojovala láska ke zvířátkům. OÁZA stmelila všechny zástupce organizací z Mníšku napříč všemi věkovými skupinami, aby společně potěšili naše děti. Těch letos dorazily zhruba dvě stovky a díky ochotě dobrovolníků si mohly projít 16 stanovišť a řešit zvířátkový kvíz.

V cílové farní zahradě se utkaly se zlou selkou a jejím kumpánem a zachránily tak živá kůzlátka. Radovat se mohly i z živých králíků. Na všechny děti čekaly drobné odměny v podobě dráčků, plyšáčků a knížeček. Vylosovaní luštitelé kvízu získali zdarma vstupenku do mníšeckého zámku. Pro osvěžení servírovali kuchaři ovocný salát. Nechyběla ani perníkářka. A k radosti všech dětí vyrostla na zahradě obří skluzavka.

OÁZA velice děkuje za spolupráci na této akci:

městu Mníšek pod Brdy za finanční i mediální podporu, městské policii za zajištění bezpečnosti při průchodu městem, zámku Mníšek pod Brdy za vstupenky zdarma i za zajištění stanoviště, Magdaléně za zapůjčení koziček a přípravu několika stanovišť, panu Kaprovi ze Svazu chovatelů za zapůjčení králíků, paní Jarolímkové za upečení „kouzelných“ hadů a dále zástupcům mníšecké farnosti, Junáka, Zálesáka a Rorejse i ostatním jednotlivcům za zabezpečení jednotlivých stanovišť, startu i cíle.

 

 

Světozor

Ekonomika daru (Eric S. Raymond)

aneb co že zůstane na ruce, která růži podala?

(2. večer diskusního cyklu Světozor, 4.6.2013)

Následující zamyšlení inspiroval esej propagátora hnutí open-source softwaru Erica S. Raymonda pod názvem Osídlování noosféry. V kapitole Komunita hackerů jako ekonomika daru autor popisuje hnutí open-source softwaru jako moderní příklad jednoho málo známého způsobu organizace lidské společnosti – ekonomiky daru. Ta není tak běžná jako jiné organizace – hierarchická struktura nebo tržní ekonomika – ale objevuje se i v tradičních kulturách, například u severoamerických indiánů. V takové kultuře je váženější rozdávat než hromadit. V čem by mohla inspirovat i nás?

 

Otázky k zamyšlení:

  • Co byste udělali, kdybyste vyhráli v loterii jackpot 150 milionů Kč? (Nejde ani tak o to, jaké konkrétní auto byste si koupili či kam jeli na dovolenou, ale spíš třeba, jak rychle byste to chtěli utratit.)
  • Jak to mysleli v Písmu s tím rozdáváním svého majetku chudým? Co má znamenat verš „kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech“? Co je léto milostivé?
  • Zažili jste už někdy, že dávat je víc než dostávat?
  • Zkusili jste dávat lásku, kterou druhá strana neopětuje? Jak dlouho se to dá vydržet?
  • Mohla by společnost fungovat, kdyby bohatí rozdali chudým všechno, co mají? A co kdyby rozdali jen polovinu? Měli by to udělat?
  • Potkali jste už furianty z východu, co mají v kapse stovku a tváří se, jakoby měli tisícovku?
  • Co je podle Vás v dnešní době „normálnější“ chování: nabídnout návštěvě vrchovatě z toho nejlepšího, co se doma najde, nebo se přiměřeně rozdělit o to, co máme tak jako tak připravené pro sebe?
  • Cítíte se být bohatí? Čeho máte na rozdávání? Kolik z toho věnujete OÁZE? 😉
  • Fakt Vás baví shánět vánoční dárky?
  • Co že to zůstane na ruce, která růži podala?

 

Pro účastníky Světozoru připravil Miro prezentaci jako podklad k diskusi.

 

Další literatura:

 

„Trocha vůně vždy zůstane na ruce, která růži podala.“ (Čínské přísloví)