Akce pro děti, Akce pro rodiče, Fotogalerie

Ohlédnutí za Pohádkovou cestou 2014

Letos už po sedmnácté uspořádala OÁZA pro děti, jejich rodiče a blízké pohádkovou cestu přes „sedmero hor a řek“ tedy kolem kostela, pekárny, zámku, restaurace u Káji Maříka, mníšeckých rybníků s cílem na farní zahradě.

Na startu přivítal děti pohádkový Honza, který měl původně v plánu vyrazit do světa, jeho zraněná noha mu v tom zabránila, a tak poslal děti místo sebe. Vybavil je ale „kouzelnou“ buchtou, po které dostaly velkou sílu a elán zvládnout všechny úkoly:
Zasadit semínko do květináče, uplést housku, doručit dopis, roznést hostům pití v restauraci, položit tašky na střechu, umlít obilí, utkat látku, přišít knoflík, převézt kolečko s cihlami přes lávku, složit rozbitý obraz, postavit „krabicový“ dům, chytit rybu, pořezat dříví a zatlouct hřebík.

Děti se během cesty seznamovaly i s řemesly, která jsou dnes už na ústupu, a do vandrovní knížky přibývalo jedno razítko za druhým. Nenechaly se zaskočit ani náročným řemeslným kvízem. Při putování za krásou řemesel se také potkaly s kouzelným dědečkem, který jim poradil, kudy do světa. O bludný kořen nezakopl nikdo, a tak děti zdárně dorazily do cíle, kde dostaly pamětní list za vyučení se dvanáctero řemeslům. Po těžké lopotě se rády posilnily hadem z těsta pečeným nad ohníčkem.

OÁZA velice děkuje za spolupráci na této akci:
městu Mníšek pod Brdy za finanční i mediální podporu, městské policii za zajištění bezpečnosti při průchodu městem, a především všem účinkujícím za obrovské nasazení na jednotlivých stanovištích, startu i cíli cesty, a to zástupcům: zámku Mníšek pod Brdy, pekařství a cukrářství Jarolímek, mníšecké farnosti, Junáka, Zálesáků, Rorejse, rodinného centra Klubíčko i jednotlivcům neorganizovaným v žádném spolku či sdružení: paní Kotoučové s dcerou, paní Štamberkové, paní Poulové, paní Kretschmerové a samozřejmě všem dětem za hojnou účast!

Fotografie © Josef Porsch

Akce pro děti, Fotogalerie

Čarodějnice 2014

Rok se s rokem sešel a opět nastal den všech čarodějnic a čarodějníků!

I letos se děti mohly těšit z pohádky, výtvarné dílny, zábavných úkolů, skákacích hradů a voňavých vuřtíků.

Děti pronášely hadí vajíčka hejnem netopýrů, krmily sovu čarodějnými ovocnými knedlíky, létaly na koštěti  nebo si vyslechly věštbu od usměvavé čarodějnice – čekají je jen samé dobré věci – láska, štěstí, dobrodružství a dobrá nálada. Ta nikomu nechyběla ani při výrobě netopýrů, žab a myší ve výtvarné dílně, ani při pohádce, a už vůbec ne na skákacích hradech.

Účastnice soutěže o nejchutnější čarodějnickou dobrotu si za odměnu odnesly vstupenky na mníšecký zámek.

Děkujeme všem, kdo se podíleli na přípravě a organizaci celé akce. Díky také městu Mníšek pod Brdy za finanční přispění, zámku Mníšek pod Brdy za vstupenky a panu Novákovi (řeznictví na Skaleckém náměstí) za slevu na vuřty. A samozřejmě díky všem za účast v krásných čarodějných převlecích!

Světozor

Žití v přítomnosti – Sokrates, Chatrč

(9. večer diskusního cyklu Světozor, 28.4.2014)

Téma tohoto večera – vyrovnání se s minulostí, žití v přítomnosti, přehlcení (nejen) informacemi, radost všedního dne – uváděl jeho inspirátor Ablákela. Bavili jsme se také o spravedlnosti a odpouštění, otcovské a mateřské lásce i plytkých knihách o osobním růstu.

 

Literatura:

  • William Paul Young: Chatrč – není jen knihou o hledání Boha, ale mnohem více příběhem o tom, jak člověk tváří v tvář zlu a bolesti nalézá sebe sama.
  • Dan Millman: Sokrates – fascinující odysea, ve které má své místo odvaha, víra a láska, vypráví o tom, jak se z chlapce stává muž, jak se muž proměňuje v bojovníka a bojovník nachází mír.

Video:

Světozor

Ateismus 2.0 (Alain de Botton)

aneb co se může líbit ateistům na náboženství?

(6. večer diskusního cyklu Světozor, 27.1.2014)

V rámci novoročního ohlédnutí jsme se vrátili k jedné z otázek, která Světozor inspirovala: „Proč ses vlastně dal k těm křesťanům, brácho? Dnešní racionálně smýšlející člověk (po Schopenhauerovi, Nietzschem či Wittgensteinovi) se těžko může vrátit do stavu vědomí před několika staletími.“

Po pravdě, otázku samotné víry v Boha jsme vlastně nediskutovali. Podle svědectví těch, kdo věří, na tom moc k diskutování není, víra se spíše prožívá. Často jsou ale diskutovány doprovodné aspekty náboženství, jeho projevy v praktickém životě. Věnovali jsme se tedy jim.

Ve druhé, související části diskuse jsme se pak pokoušeli dobrat toho, co pro nás po půl roce fungování Světozor znamená, co si od něj slibujeme a jak bychom v něm chtěli pokračovat.

 

Význam náboženství v moderní době

 

Otázky provokující k zamyšlení:

  • Je pro vás náboženství spíš bludem, učením, nejhlubší pravdou, diagnózou či společenskou povinností? Nebo něčím úplně jiným?
  • Mohlo by to fungovat, kdyby se od náboženství odmyslela církev a zůstala by jen „čistá víra“?
  • Mohlo by to fungovat, kdyby se od náboženství odmyslela víra a zůstala jen církev?
  • Má ta nadnárodní organizace proslulá inkvizicí a vybíráním desátků i nějaké kladné stránky? Jaké?

Dobrým odrazovým můstkem byla čtvrthodinová přednáška populárního filosofa Alaina de Bottona na konferenci TED, nazvaná „Ateismus 2.0“.

 

Jak dál se Světozorem

 

Otázky k diskusi o Světozoru:

  • Co vám dala dosavadní setkání Světozoru?
  • Naplňuje se, co jste si od Světozoru slibovali? A co jste si vlastně slibovali?
  • Chceme z toho mít veřejnou akci či spíš exkluzivní klub pro zvané?
  • Chtěli byste se věnovat některému tématu podrobněji? Probírat ho několik večerů po sobě, aby se nám stihlo v hlavě rozležet?
  • Líbí se vám víc věcné filosofické diskuse, sdílení svých pocitů s přáteli anebo společná meditace (například při bubnování)?
  • Preferujete formát one-man-show, talk show, skupinové terapie nebo proměnlivý díky střídání stráží?

 

Vysvětlivky

 

Abychom předešli nedorozuměním z provokativního tématu, shrnu zde, co zaznělo ve výše uvedeném videu a proč ho organizátor schůzky (Miro) vybral.

Alain de Botton ve svém ateistickém pohledu na svět tvrdí, že „jsme sekularizovali špatně“. Že totiž zavržením církevních dogmat přicházejí ateisté i o užitečné, staletími ověřené praktické stránky náboženství:

  • etalon morálky, průvodce životem a zdroj útěchy (nacházené buďto ve víře nebo ve vzdělání a kultuře),
  • institut kázání (které chce změnit náš život k lepšímu) jako doplněk k formátu přednášky (která nám chce doplnit chybějící informace),
  • opakování (znalostí, principů či rituálů) jako užitečnou a potřebnou součást života nejen dětí, ale i dospělých,
  • strukturování času pomocí kalendáře, které nám umožňuje synchronizovat (duchovní) setkání,
  • řečnické umění, kdy je důležité nejenom, co přednášíme, ale i jak to říkáme,
  • fyzické úkony symbolicky doprovázející filosofické myšlenky – například očista vodou,
  • umění, které má smysl (učit nás rozlišovat milované a obávané) a didakticky se vysvětluje,
  • církev, jako mocná, bohatá, spolupracující, disciplinovaná nadnárodní společnost se slavnou značkou, uspokojující nikoliv přízemní potřeby svých „zákazníků“ (oblečení, jídlo), ale jejich duchovní potřeby.

Mira to zaujalo jako protiváha ke kritickým argumentům, hodnotícím (římsko-katolickou křesťanskou) církev jen na základě inkvizice, dobývání ameriky, upalování čarodějnic či církevních daní. Alain de Botton tak dokládá, že náboženství má co nabídnout i člověku, který nepřijal víru v Boha. Člověku, který zná pohled Schopenhauera, Nietzscheho či Wittgensteina a nechce se vracet do stavu vědomí před několika staletími, ale naopak, vidí v tezi Ateismu 2.0 budoucnost. Věřící člověk v tom může vidět „vykrádání duchovního dědictví“. Nebo s nadhledem také potvrzení správnosti své cesty, tak jako světové módní značky sledují jako jeden z marketingových indikátorů i plagiátory z rozvojových trhů, aby si potvrdili, co opravdu stojí za napodobování.

V každém případě se hodí mít ve svém repertoáru to, co doporučuje Alain de Botton na závěr: harmonický nesouhlas, schopnost zdvořile ignorovat názorové rozdíly, abychom si dovedli lépe vychutnat to, na čem se shodneme.

Mira a přátele ještě napadly další silné praktické stránky náboženství:

  • předchází vyhoření u pomáhajících profesí (zdravotní sestry),
  • hudba je přirozeným nástrojem neurofeedbacku, duchovní hudba zejména pomáhá meditaci (viz například Hospody pomiluj),
  • náboženské rituály mohou posloužit jako ochrana cenného dědictví (například jaderné skládky), i kdyby se napříč úskalími historie zredukovaly na cargo kult,
  • podobně, jako se argumentuje pro demokracii, zralé a stabilizované náboženství není možná bez chyb, ale je tou nejlepší z dosud vyzkoušených alternativ (Ateismus 1.0, New age, nezralé či nestabilizované náboženství),
  • komunita lidí, sdílejících stejné vyšší principy – například OÁZA 😉 – může být velmi přitažlivá a vnitřně silná (i bez vnějšího nepřítele).