OÁZA Mníšek pod Brdy, z.s.

aneb co že zůstane na ruce, která růži podala?

(2. večer diskusního cyklu Světozor, 4.6.2013)

Následující zamyšlení inspiroval esej propagátora hnutí open-source softwaru Erica S. Raymonda pod názvem Osídlování noosféry. V kapitole Komunita hackerů jako ekonomika daru autor popisuje hnutí open-source softwaru jako moderní příklad jednoho málo známého způsobu organizace lidské společnosti – ekonomiky daru. Ta není tak běžná jako jiné organizace – hierarchická struktura nebo tržní ekonomika – ale objevuje se i v tradičních kulturách, například u severoamerických indiánů. V takové kultuře je váženější rozdávat než hromadit. V čem by mohla inspirovat i nás?

Otázky k zamyšlení:

• Co byste udělali, kdybyste vyhráli v loterii jackpot 150 milionů Kč? (Nejde ani tak o to, jaké konkrétní auto byste si koupili či kam jeli na dovolenou, ale spíš třeba, jak rychle byste to chtěli utratit.)
• Jak to mysleli v Písmu s tím rozdáváním svého majetku chudým? Co má znamenat verš „kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech“? Co je léto milostivé?
• Zažili jste už někdy, že dávat je víc než dostávat?
• Zkusili jste dávat lásku, kterou druhá strana neopětuje? Jak dlouho se to dá vydržet?
• Mohla by společnost fungovat, kdyby bohatí rozdali chudým všechno, co mají? A co kdyby rozdali jen polovinu? Měli by to udělat?
• Potkali jste už furianty z východu, co mají v kapse stovku a tváří se, jakoby měli tisícovku?
• Co je podle Vás v dnešní době „normálnější“ chování: nabídnout návštěvě vrchovatě z toho nejlepšího, co se doma najde, nebo se přiměřeně rozdělit o to, co máme tak jako tak připravené pro sebe?
• Cítíte se být bohatí? Čeho máte na rozdávání? Kolik z toho věnujete OÁZE? 😉
• Fakt Vás baví shánět vánoční dárky?
• Co že to zůstane na ruce, která růži podala?

Pro účastníky Světozoru připravil Miro prezentaci jako podklad k diskusi.

Další literatura:

• Chalíl Džibrán – Prorok, O dávání
• Marek 10:44 – první buď otrokem všech
• Leviticus 25:10 – léto milostivé
• Za církev sloužící a chudou. Yves J. Congar

„Trocha vůně vždy zůstane na ruce, která růži podala.“ (Čínské přísloví)

aneb mám se ještě dneska dělit o poslední krajíc chleba?

(1. večer diskusního cyklu Světozor, 13.5.2013)

Tento večer byl inspirován knihou Garyho Chapmana Pět jazyků lásky. Autor, americký manželský poradce, v ní jednoduchým ale velmi hlubokým pozorováním oslovuje to nejkrásnější v nás – potřebu lásky. Objevuje pro nás pět základních jazyků lásky, abychom si navzájem nebyli „němci“ čili těmi, kdo „nemluví jazykem mého kmene“. Hlavní poselství jeho knihy se ale skrývá v nenápadném doporučení naučit se jazyk toho druhého místo nekonečného čekání, kdy už se konečně ten druhý naučí mluvit jazykem mým.

Otázky na úvod:

• Jak nejčastěji dáváte najevo partnerovi, že ho máte rádi?
• Jak svým dětem či rodičům?
• Jaký projev lásky od milované osoby se vám asi nikdy nepřejí, nebo se musíte brzdit, abyste se ho nepřejedli?
• Dovedete odhadnout, jak to mají vaši milovaní? Zkuste odhadnout dvě nejbližší osoby.
• A teď to zkuste zobecnit: Jak si lidé navzájem mohou projevit lásku? Stačí 2-3 způsoby.
• Kdo z vás už dříve slyšel, kterých pět jazyků to je?

Čtení z knihy Pět jazyků lásky:

• Stručně o knize, přehled pěti jazyků. (zadní obálka)
• Jazyky lásky a děti. (s.126)
• První jazyk lásky: Slova ujištění. (s.27)
• Čtvrtý jazyk lásky: Skutky služby. (s.68)
• Hledání lásky v manželství. (s.76)
• Zamilovanost a láska. (s.24)
• Je to skutečně tak prosté? (s.80)
  „Prosté? Ano. Snadné? Ne.
  Bob se musel hodně snažit, aby se dokázal oprostit od stereotypu, ve kterém žil třicet pět let. Nebylo to snadné, ale jistě by vám řekl, že naučit se primárnímu jazku vašeho partnera a rozhodnout se potom tímto jazykem mluvit, znamená radikálně změnit své manželství.“

Další literatura:

• O lásce se velmi trefně v úvodu rozhovoru s Igorem Chaunem vyjádřila i zpěvačka Radůza.
• Druhá kniha na stejné téma od téhož autora, Děti a pět jazyků lásky, je kupodivu možná ještě zajímavější než ta první.

Miro k otázce z podtitulu: Nezáleží ani tak na tom, jestli to je můj poslední krajíc, jako na tom, jestli to je to, co ten druhý nejvíc potřebuje.

aneb proč předávat tutéž tradici jinými slovy?

(přípravný večer diskusního cyklu Světozor, 9.4.2013)

Dnešní diskusi nastartovaly úryvky z rozhovoru slovenského novináře Štefana Hríba s teologem Tomášem Halíkem v televizním pořadu Pod lampou dne 8.2.2013. V reakci na nedávné odvolání progresivního trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka si tito pánové povídali o změněném vnímání duchovna v dnešní době.

• http://www.tyzden.sk/lampa/lampa-s-tomasom-halikom.html
  • minuta 32:52 – Dnes dělicí linie není mezi věřícími a nevěřícími. Dneska, a ukazuje to řada výzkumů, ta hlavní linie je mezi lidmi, anglicky se jim říká „dwellers“ a „seekers“, mezi těmi prodlévajícími a hledajícími.
• http://www.tyzden.sk/lampa/lampa-s-tomasom-halikom-2.html
  • minuta 14:58 – Víra a pochybnost jsou dvě sestry, které se navzájem bytostně potřebují.
  • minuta 17:46 – Když říkáme něco, například o víře, těmi větami, které používali naši dědečkové a babičky, říkáme něco jiného, než říkali oni, protože se mění smysl slov, mění se kulturní kontext. A abychom zůstali věrni obsahu, musíme mít tvořivou odvahu a zodpovědnost měnit formy.

Účastníci přípravného večera se shodli na potřebě diskutovat pravidelně v kruhu „hledajících“ o hlubších tématech a několik námětů k diskusi hned navrhli. Domluvili se tedy, že se budou scházet jednou za měsíc-dva v rámci diskusního cyklu nazvaného Světozor.